Nebe a Peklo

 Dalším tématem se chci vrátit k podstatě těchto stránek. Minulé téma H.A.A.R.P bylo trošku mimo linii po které chci jít, ale bylo to důležité pro celistvý obraz situace.
  Teď zpět k další náloži a tou je Nebe a Peklo. Tyto dva pojmy provázejí lidstvo snad od samého počátku a není to výsada pouze křesťanství, ale většiny náboženství světa.... samozřejmě kromě ateistů. Jak by se tedy dalo Nebe a Peklo charakterizovat? Když se na tohle zeptáte člověka na ulici, tak odpověď bude... Do Nebe jdou hodní a do Pekla zlí.
Řečeno hezky a většina by s tím i souhlasila, ale až tak snadné to není. A co že je ten háček? Pravidla, přesněji Boží pravidla.
Nebe a Peklo jakož i vše ostatní je výtvorem Boha a Bůh nám dal pravidla, která je potřeba dodržovat k tomu aby člověk mohl vstoupit do onoho pověstného Nebe. Bohužel, lidé co si myslí, že stačí když budou "hodní", zklamu. Musíte toho dodržovat mnohem více a nejpřesnější popis toho co se od nás očekává je samozřejmě v Bibli.


Pravidla

Nejznámější soubor Božích pravidel je desatero Božích přikázání. Kdo někdy Bibli četl určitě si na ně vzpomene, kdo ne... zde jsou.

0. Křest svatý - Z dědičného hříchu se vyzpovídat nedá. To je základ a satanisti si můžou říkat co chtějí. S tímhle hříchem se rodíme a pokud nepřistoupíme ke křtu, tak s ním i zemřeme.

1. V jednoho Boha věřiti budeš - Pozor není to jen o tom, že věříte v existenci Boha, ale také, že věříte Bohu.
Pokud nosíte v kapse talisman a když jste v tísni, tak ho žmouláte a doufáte v jeho nadpřirozené schopnosti, už jste porušili hned první přikázání. Vaše víra v Boha se změnila ve víru " v zaječí pacičku".

2. Nevezmeš jméno boží nadarmo - Rozčílíte se a vykřiknete Pane Bože? Špatně. A opět pozor má to i další vysvětlení. Uděláte si postavičku z hlíny a když se vás někdo zeptá co to je, tak figurku pojmenujete Bůh lásky nebo jiný přídomek? Špatně. Bůh je jen jeden, nic a nikoho jiný se nesmí nazvat Bohem.

3. Pomni, abys den sváteční světil - Tady to není jen o tom, že v neděli a ve svátek zajdu do kostela a pak sebou plácnu, protože Bůh taky sedmý den odpočíval, ale ten den opravdu věnuji Bohu.

4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi - Tady si každý musí sáhnout do svědomí jak se chová a nechová k rodičům, ale jen podotknu... To že vás rodič něčím naštval nebo vám ublížil nesmí vést k neúctě. Musíte být ten kdo odpustí a dokáže to překonat. Nezapomeňte, skrze ně jste na světě.

5. Nezabiješ - Myslíte si, že jde jen o vraždu? Co takhle sebevražda? Vy jste si život nedali a nemáte právo si ho ani vzít, včetně slavné eutanázie.

6. Nesesmilníš - Kámen úrazu dnešní doby. Cokoliv mimo manželství se na to vztahuje a můžete se mít rádi jak chcete.

7. Nepokradeš - Už za komunistů se razilo rčení, "kdo nekrade, okrádá rodinu" Váš úmysl může být sebešlechetnější... jste zloděj.

8. Nepromluvíš křivého svědectví - To znamená nikdy a nikde i kdyby vás to mělo stát hlavu. Poznámka. Každá lež je křivé svědectví :-)

9. Nepožádáš manželky bližního svého (Nezcizoložíš) - On/Ona už ji/ho nemiluje a miluje vás? Bohužel pořád jsou svoji. Rozvedl/a se kvůli vám? Máte smůlu, protože je tu základní pravidlo. Co Bůh spojí, člověk nerozlučuj. A že je úředně rozvedená neznamená, že i Pán Bůh s tím souhlasí. A říkáte, že se jen koukáte? V Bibli se píše, kdo na ženu jen pohlédne chtivě, už s ní zcizoložil ve svém srdci. (Tady je vyjímka, jediný uznaný důvod k rozvodu je právě cizoložství)

10. Nepožádáš statku bližního svého - Nechcete sousedův majetek? Ale závidíte mu, že?


  Desatero by se určitě dalo rozebírat hlouběji, ale pro názornou ukázku to stačí, plus je tady pár maličkostí jako: Msta, nenávist, chlubení, pokrytectví, pýcha, posuzování - odsuzování (lidí) a mnoho dalšího. Myslím, že teď už výraz "jsem hodný" nabral trošku jiných rozměrů.
Základ životní zkoušky pro Nebe tu máme, peklo je logicky opačný postup.


Nebe

  Výraz nebe má evokovat něco krásného, kam se všichni chtějí dostat. Mělo by to být místo kde není smutek, bolest, strádání a smrt. Vzhledem k tomu, že se odtamtud nikdo nevrátil si můžeme pustit fantazii na špacír a vysnít si své nebe. Ale... je zde pár náznaků, jak asi by to tam mohlo vypadat.


Bible

V Bibli je Nebe chcete-li Ráj popsán hned na začátku.

• [Gn 1, 26] I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazícím se po zemi."
• [Gn 1, 27] Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.
• [Gn 1, 28] A Bůh jim požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živím, co se na zemi hýbe."
• [Gn 1, 29] Bůh také řekl: "Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm.
• [Gn 1, 30] Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu." A stalo se tak.
• [Gn 1, 31] Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro den šestý.
• [Gn 2, 7] I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdech mu v chřípí dech života.
• [Gn 2, 8] A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil.
• [Gn 2, 9] Hospodin Bůh dal vyrůst ne země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého.
• [Gn 2, 10] Z Edenu vychází řeka, aby napájela zahradu. Odtud dál se rozděluje a čtyři hlavní toky.
• [Gn 2, 11] Jméno prvního je Pišon; ten obtéká celou zemi Chavílu v jíž je zlato,
• [Gn 2, 12] a zlato té země je skvělé; je tam také vonná pryskyřice a kámen karneol.
• [Gn 2, 13] Jméno druhé řeky je Gíchón; ta obtéká celou zemi Kúš.
• [Gn 2, 14] Jméno třetí řeky je Chidekel; ta teče východně od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat.
• [Gn 2, 15] Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu aby ji obdělával a střežil.

Kniha Henochova
 
 Henoch byl praděda Noema a v Bibli je o něm i zmínka. Byl to muž spravedlivý, který dodržoval Boží přikázání a proto si ho Bůh velice oblíbil. Podle jeho knihy nebo spíš knih (napsal jich 365) je nebe rozděleno do několika stupňů.

  První nebe je popsáno takto: Když jsem se podíval vzhůru, uviděl jsem éter. Postavili mě (andělé) na první nebe a ukázali mi převeliké moře, větší než moře pozemské. 
Dále pak popisuje jak mu andělé ukázali stařešiny, vladyky a anděly, kteří mají na starosti hvězdy a veškeré pozemské pochody, jako mraky atd. Samozřejmě to je podobenství, že vše na zemi je řízeno a závislé na Boží vůli.
První nebe by se tedy dalo popsat, jako takový mezistupeň hmotného a duchovního.

  Druhé nebe: Tu mě ti muži vzali a vyvedli do druhého nebe. Ukázali mi temnotu, která byla větší než pozemská tma. Tam jsem uviděl viset střežené vězně čekající na velký věčný soud. Byli to andělé temného vzezření, temnější než pozemská tma, bez přestání po všechny časy plačící.
Dále je popsáno, že tito andělé jsou oni odpadlíci, kteří se spolu s luciferem vzbouřili proti Bohu. Lucifer je připoután na jiném místě. Dalo by se říct, že toto místo patří do kategorie peklo, ale je tady malá drobnost a tou je slovíčko "čekající". Zde není konečná pro všechny hříšné, ale pouze jakási čekárna na Boží soud. Uvěznění mezi zemí a nebem.

  Třetí nebe: Ti muži mě odtamtud vzali a vyvedli mě do třetího nebe a postavili mě tam. I pohlédl jsem dolů a uviděl rostliny nevídané krásy. Viděl jsem krásně kvetoucí stromy a hleděl na jejich voňavé plody. Všechny jimi přinesené pokrmy vydávaly libou vůni. Uprostřed stromů byl strom života, na místě, na kterém odpočívá Hospodin, když vstoupí do ráje.
Dále popisuje všechny krásy tohoto místa a hojnost všeho, včetně zářivých andělů, kteří to tam střeží. A pro koho je určeno třetí nebe?
Toto místo, Henochu, je připraveno pro spravedlivé, kteří zakoušejí všemožná příkoří ze strany těch, kdo popouzejí jejich duši, kteří odvracejí oči od nepravosti a činí spravedlivý soud, dávají chléb hladovějícím a šatí nahé, pozvedají padlé a pomáhají utiskovaným sirotkům, těm, kdo chodí bez hany před tváří Hospodina a jemu jedinému slouží. Těm je toto místo připraveno jako věčné dědictví.
Třetí nebe by se dalo zařadit do standardní představy lidí o Ráji a zároveň vysvětluje utrpení padlých andělů uvězněných mezi zemí a tímto nádherným místem, kam i sám Bůh chodí odpočívat.

  Čtvrté nebe: To je líčeno jako místo kde dochází k pohybům hvězd,všech vesmírných procesů a kde se o vše starají andělé. Ve čtvrtém nebi je umístěna i Boží armáda. Takže takový další mezistupeň poukazující na závislost všech procesů na Boží vůli.

  Páté nebe: Ti muži mě vzali do pátého nebe. Postavili mě tam a já uviděl bezpočet vojáků zvaných Grigori, kteří vypadali jako lidé, ale vyli větší než veleobři. Jejich tváře byly sklíčené a jejich ústa pořád mlčela, v pátém nebi se nekonala žádná bohoslužba.
Dále je popsáno, že oni Grigori jsou další odpadlíci, kteří se postavili proti Bohu a za své skutky čekají na velký soud.

  Šesté nebe: I vzali mě ti muži odtud a vynesli mě do šestého nebe. Tam jsem uviděl sedm skupin velice jasných a vznešených andělů. Jejich tváře zářily a třpytily se více než slunce. Jejich tváře, chování i způsob oblečení byly stejné.
Šesté nebe je popisováno jako nějaké "velitelství" kde slouží archandělé, kteří jsou nad anděly.

  Sedmé nebe: Potom mě ti dva muži zvedl a vynesli do sedmého nebe, kde jsem uviděl převeliké světlo a ohnivé šiky velkých archandělů, netělesných sil a panstev, řádů a vlád, cherubů a serafů, trůnové a mnohoocí - devět regimentů - skvěle stáli před Bohem.
Sedmé nebe je dále popsáno jako jakési nádvoří před vstupem do osmého, devátého a posledního desátého nebe. Z popisu to vypadá jako stupně k Bohu.

Korán

Korán je knihou odvozenou ze starého zákona + další spisy z jejich historie a popis islámského nebe je... řekněme vycházející z tužeb člověka.

“náramky zlatými a perlami” (korán 22:23) a “oděn do atlasu a brokátu” (korán 44:53). Poté bude spočívat “na poduškách zelených a kobercích překrásných” (korán 55:76), sedět “na lehátkách, jež zlatem vypleteny jsou” (korán 56:15), a bude s ostatními sdílet “zlaté nádoby i poháry”, na nichž bude vše, “po čem duše touží a co očím lahodí”, včetně “ovoce hojnost” (korán 43:71, 73), a “ovoce, palmy a jablka granátová” (korán 55:68). Pro nevegetariány bude “maso ptačí podle přání svých” (korán 56:21)

 Takhle by se dalo pokračovat do nekonečna, vypisovat jednotlivé náboženství, pohledy a názory. Jedno, ale mají všechny představy Nebe společné. Je to místo klidu, kam všichni chtějí a kde už bude jen a jen dobře. Bohužel nebo spíš bohudík má to i svá pravidla a to nebe si musíme všichni do jednoho zasloužit. Jinak...


Peklo

Tak a teď končí legrace. U nás v české republice se díky podpoře a rozvoji kinematografie udělalo z pojmu peklo romantické místo plné roztomilých čertíků s kterýma se dá i dohodnou nějaká ta brigáda za výhodný plat jednoho kouzelného pláště. Tohle pletení hlav už v útlém věku má u nás opravdovou tradici.

- Čert a káča
- Čert ví proc
- S čerty nejsou žerty
- Hrátky s čertem
- Láska rohatá
- Čertův švagr
- Čertova nevěsta
- Taneček přes dvě pekla
- Čerte drž se svého kopyta
- Čertovy kameny
- Peklo s princeznou
- Z pekla štěstí
 a další...

Češi, to je fanclub pekla... Do kostela nepáchnou, ale luciferland mají zmáknutý do detailu. Teď zpět k tomu nepohádkovému skutečnému peklu.
  Peklo jakož to opak nebe je starý známý pojem na celém světě. Všude kde se věří v posmrtný život je peklo dobře známo. Pro všechny je to místo věčného utrpení. (tedy kromě Čechů, ti v pekle obchodují a sem tam zajdou na kus řeči s luciferem v podání Karla Gotta :-) ) Pro nás zbylé je peklo místo kam nechceme. Jak se mu vyhnout? viz. Jak se dostat do nebe.
  Trošku to tu zlehčuji, ale peklo je opravdu konečná stanice z které není návratu. A možná malým velkým důkazem jsou jednotlivé střípky v Bibli, různých textech z minulosti či dokonce výpovědí lidí, kteří zahlédli malý kousek pekla.
  V Bibli je nejčastěji peklo popisováno slovy "bude tam pláč a skřípění zubů". V minulosti když lidé četli tuto pasáž, tak se jim strachem svíralo hrdlo. Bohužel žijeme v době kdy nás představy a fantazie jen obtížně rozhodí a to i díky hromadám filmů, které konzumujeme už od útlého dětství.


Exkurze do pekla

  Před nějakou dobou jsem viděl dokument, kde muž popisoval svůj příběh návštěvy pekla. Byl to ateista, zdatný pijan a uživatel drog, kterému se rozpadala rodina. Po jedné šarvátce s opilcem, byl vážně zraněn a při převozu do nemocnice zažil něco co mu změnilo život. Popisuje to jako plynulý přechod mezi ležením v sanitce, kterou najednou pohltí plameny a on se skrze dým dostal na temné místo. Při pohledu dolů si připadal jako by se díval do jícnu sopky. Bylo to místo plné plamenů a ve kterých křičelo velké množství lidí. Dokonce některé z nich poznal a ti na něho křičeli jménem, aby šel pryč, protože je to hrozné místo z kterého není návratu. Jeho žena, která byla přítomná v sanitce popisovala že vypadal jako by se o něj přetahovalo dobro a zlo. Po probuzení v nemocnici, to vše vyprávěl své ženě. Dokonce ani po uzdravení se nemohl té myšlenky zbavit a zkoušel to skrze alkohol až po drogy. Klidu se mu dostalo až jednoho dne, kdy přišel domů a uviděl svou ženu jak sedí na posteli s Bibli v rukou a vypráví mu o Ježíši.

  Další příběh vypráví o vysokoškolském profesorovi, který měl tento pekelný zážitek. Byl na školním výletě s svými studenty a svou manželkou v Paříži. Předposlední den pobytu mu praskla žaludeční stěna a on skončil ve vážném stavu v nemocnici. Bohužel v tu dobu nebyl v nemocnici přítomen žádný chirurg a on musel v tomto stavu vydržet několik hodin. Jeho stav se ale zhoršil natolik že, upadl do bezvědomí. Co se stalo potom popisuje takto: Zdálo se mi, že jsem byl v bezvědomí jen pár minut a najednou jsem stál vedle své postele a viděl svou ženu jak nade mnou pláče. Přesně jsem věděl co se děje, mysl jsem měl čistou a jasnou, cítil jsem se živější než kdykoliv předtím. Pokusil jsem se mluvit se svou ženou, ale neslyšela mě. Křičel jsem na ní, co se to tu děje, ale žádná reakce. Nechtěl jsem tomu všemu věřit a připadalo mi to šílené. Najednou jsem uslyšel něžné hlasy, které mě volaly. "Pojď, musíš jít s náma" "Vyjdi ven" A tak jsem vyšel z místnosti. Chodba byla zatuchlá, tmavá a uviděl jsem tam nějaké lidi. Viděl jsem, že mají oblečení podobné nemocničnímu personálu a zeptal jsem se jich, zda-li je posílá lékař. Vysvětloval jsem jim, že jsem vážně nemocný a že už jsem měl být dávno operovaný. Odpověděli mi, že všechno ví a volali mě ať je rychle následuji. Šel jsem s nimi a cesta to byla velmi dlouhá, připadalo mi, jako bych šel stovky kilometrů. V průběhu cesty se ti lidé rozmístili kolem mě a pořád mě popostrkovali. Čím déle jsem s nimi šel, tím více se chovali nepřátelsky a byli agresivnější. "Dělej, pohni, nezdržuj", neustále na mě doráželi. Najednou jsme vstoupili do úplně temné místnosti a já zakřičel že dál už s nimi nejdu. Řekli mi "stejně už jsme skoro tam" a začali mě prudce napadat. V chodbě jich byla jen hrstka, ale teď se jich vyrojili stovky, všichni s úmyslem mi ublížit. Křičel jsem, bránil se, ale bylo jich příliš a vypadalo to jako by je uspokojovalo mé utrpení. Nakonec jsem v bolestech zůstal ležet na zemi, ale největší bolest byla ta vnitřní. Věděl jsem, že to co se mi teď děje vůbec není nespravedlivé. Zasloužil jsem si to. Najednou se rozzářilo světlo a já uslyšel hlas, zvláštní bylo že zněl jako můj a ten hlas volal "modli se k Bohů". Pomyslel jsem si, ale já nevěřím v Boha a ten hlas opět zvolal ať se modlím k Bohu. Nemohl jsem, nevěděl jsem jak... Pak jsem si vzpomněl, že jako dítě jsem se v nedělní besídce modlíval a začal jsem odříkávat tu jednoduchou modlitbu. Všechno se mi pletlo, protože už to bylo mnoho let a přesné znění jsem si nepamatoval. Zvláštní však bylo, že pokaždé když jsem vyslovil slovo Bůh, tak ty stvoření kolem mě začali křičet jako bych je polil vařící vodou a jejich křik doprovázelo rouhání se Bohu. Uvědomil jsem si, že mluvit o Bohu je moje záchrana. Najednou jsem v místnosti zůstal ležet sám, pouze s mými myšlenkami o svém životě. Uvědomil jsem si že můj život úplně minul svůj cíl, kterým byl Bůh a že ty bytosti, které na mě útočili byli jen lidé, kterým se stalo to stejné co mě. Žil jsem sobecky pouze pro sebe a proto jsem skončil na místě kde bylo jen sobectví a nenávist. Jak jsem tam ležel, najednou mi v hlavě začala znít melodie z dětství, byla to píseň o Ježíši a já si uvědomil, že on jediný mě dokáže zachránit. Zvolal jsem Ježíši zachraň mě, prosím zachraň mě a on přišel. Zalilo mě světlo, které začalo jako tenký paprsek světla v té temnotě. Byl jsem zachráněn...

Tak to vidíte, z povrchního, nevěřícího, do sebe zahleděného člověka se během "chvilky" stal úplně nový člověk. A to by se dalo říct, že v úplném pekle nebyl, protože z něj už není návratu.


Henochovo peklo

V části o nebi jsem zmínil popis podle Henocha a proto zde vložím i jeho popis pekla. Peklo je v popisu umístěno na sever od třetího nebe.

Oba muži mě pak zavedli na severní stranu a ukázali mi tam velice hrozné místo. Na tom místě byly všechny druhy muk: strašná tma a neproniknutelná mlha, není tam žádné světlo, ale neustále tam plápolá do výš temný oheň a ústí tam ohnivá řeka, celé to místo je ohnivé a všude je tam mráz a led, žízeň i chvění zimou, pouta jsou velice krutá a andělé, strašní a nelítostní mučitelé, kteří nosí hrozivé zbraně, provádějící nelítostné mučení.

 Dále pak andělé vysvětlují Henochovi, že toto místo je určené pro všechny zlé a zvracené lidi... desatero atd.


Korán

No a perlička na závěr bude popis pekla v koránu.

A věru jsme připravili pro nespravedlivé oheň, jenž hustým dýmem je obklopí. A poprosili o pomoc, bude jim pomoženo vodou podobnou kovu roztavenému, jenž spálí tváře jejich. A jak odporný to nápoj a jak hnusné to místo pobytu.




Lidská přirozenost říká každému člověku, že chce do nebe. Každý jeden chce věčný, bezstarostný a spokojený život. Bohužel nebo možná bohudík je nebe podmíněno dodržováním Božích zásad či zákonů. Má to jednu výhodu, když se tam dostanete, tak si můžete být 100% jistí, že tam patříte a nikdo vám to už nevezme.